Největší portugalská řeka Tejo vytváří u svého ústí do moře rozlehlou zátoku Rio Tejo, která se někdy též nazývá Slaměné moře (Mar de Palha.) Tento velký přirozený přístav od nepaměti poskytoval ideální přírodní podmínky pro osídlení, které se datuje již od Féničanů.Římané pojmenovali město Felicitas Julia podle rodu, z něhož pocházel císař Augustus. Po expanzi germánských kmenů oblast roku 715 ovládli Arabové, kteří dali městu název Lišbuna. V průběhu dalších čtyř století bylo město součástí arabského impéria. Významný obrat nastal v roce 1147, kdy město i s pevností dobyl portugalský král Alfons I. Dobyvatel. O sto let později se Lisabon po Guimaraeši a Coimbře stal hlavním městem portugalského království. Důležitost Lisabonu vzrostla na přelomu 15. a 16. století za vlády krále Manuela I., kdy se Portugalsko stalo největší kontinentální říší. V té době do Lisabonu každý den připlouvalo průměrně 5 lodí naložených cenným zbožím z celého tehdy známého světa, a Lisabon se záhy stal nejbohatším městem Evropy.

Po obrovském rozkvětu však přišla katastrofa v podobě zemětřesení, které vypuklo roku 1755 a podlehlo mu asi 40 000 obyvatel. V krizové situaci se velmi osvědčil markýz Pombal, který jako první dorazil se zprávou za královskou rodinou do Belému, kde mu král dal všechny potřebné pravomoci k uzavření přístavů a rozhodování ohledně dovozu potravin, bourání trosek, nové výstavby a trestání těch, kdo drancovali pobořené město. Markýz zajistil obnovu města a je dodnes považován za jeho zachránce. Odměnou mu byla kromě šlechtického titulu i přezdívka Syn zemětřesení, kterou mu udělili obyvatelé města.
Značné škody městu rovněž způsobila dobyvačná invaze napoleonských vojsk počátkem 19. století a zavedení série modernizačních zákonů v letech 1832-1836, kdy bylo např. zrušeno a vyplundrováno několik desítek klášterů a církevních budov. Obrat k lepšímu nastal v polovině 19. století, kdy začala moderní výstavba a plánovité rozšiřování města, přičemž vznikla i řada parků a významných kulturních zařízení.

Ve východní části Lisabonu se nachází nejstarší městská čtvrť Alfama, která relativně dobře přečkala zemětřesení v roce 1755, neboť je vystavena na skalnatém podloží. Jednoznačnou dominantou Alfamy je pevnost sv. Jiří (Castelo Sao Jorge), která se tyčí na nejvyšším bodě městského pahorku. Dříve zde stávalo hradiště, které kontroluje ústí řeky Tejo, později maurská královská rezidence Alcácova. Pevnost, kterou poškodilo zemětřesení roku 1755, byla v letech 1938-40 zrestaurována do romantické podoby a ke komplexu přibyly blízké zahrady s brazilskými dřevinami. V jedné z nich stojí bronzová socha Alfonse I. Dobyvatele. Prohlídku samostatné pevnosti můžete začít u strážní věže Ulisses, v jejíž blízkosti stojí brána Moniz. Za ní se nachází palác Paco de Alcácova, který vznikl kolem roku 1300. Zde roku 1499 král Manuel I. přijal Vasca da Gama po jeho úspěšné plavbě do Indie. Velkým zážitkem je procházka po hradbách s několika starými děly, odkud je nejlepší výhled na velkou část města a řeku Tejo. Zřetelně odtud uvidíte lisabonskou katedrálu či půvabný pozdně renesanční kostel Sao Vicente de Fora, který se nachází východně od pevnosti. Ten byl v letech 1582-1627 za španělské okupace na popud španělského krále Filipa II. vystavěn architektem Terzim. V přilehlém klášteře si můžete prohlédnout rozsáhlý cyklus azulejos, pocházející z 18.století, či hrobku poslední portugalské královské dynastie Braganců.

Museu Nacional do Azulejo – Národní muzeum dlaždic (azulejos) nabízí nádherné ozdobné obrazy z azulejos. Jednotlivé obkládačky i fotografie dokládají vývoj výroby dlaždic od počátků spjatých s Maury, přes španělský vliv a rozmach vlastního portugalského stylu až dodnes. Je tu názorně zachycen vývoj umění kachlové výroby od jeho počátku až do současnosti. Impozantní je více než 40m široké panoráma Lisabonu z roku 1730.
Od pevnosti sestoupíte úzkými a křivolakými uličkami k půvabnému náměstí Largo das Portas do Sol a dále k vyhlídkové terase Miradouro de Santa Lucia, v jejíž blízkosti se nachází informační středisko. Na náměstí Largo do Terreiro do Trigo naleznete nejstarší lisabonskou veřejnou studnu Chafariz d ´el Rei, jejíž jednotlivé vodovodní kohoutky byly kvůli zamezení vzájemných sporů přiděleny jednotlivým skupinám obyvatel města. Svůj kohoutek zde měli svobodní, otroci, námořníci, mulati apod.

Nenechte si ujít návštěvu lisabonské katedrály, která jako mnoho významných portugalským památek vznikla jako památník vítězství nad Maury. Základní kámen k ní položil král Alfons I. Dobyvatel. U vchodu do chrámu se nachází hlavní oltář, na jeho konci pak arcibiskupský trůn s erby církevních hodnostářů. Vlevo od vchodu můžete nahlédnout do kaple sv. Antonína se vzácnou křtitelnicí, naproti se nachází kaple s jesličkami z 18. století. Po stranách barokního chóru jsou hrobky s urnami krále Alfonse IV. a jeho manželky Beatrix.
Při prohlídce katedrály nevynechejte ani křížovou chodbu, v které byly odkryty základy římských a maurských hradeb. Její nejkrásnější součástí je románská mříž, která chodbu uzavírá.
Další lisabonská čtvrť Baixa (Údolí), byla vybudována díky aktivitě markýze Pombala po zemětřesení v roce 1755. Najdete zde pravoúhle uspořádané, široké ulice, které tvoří většinou měšťanské domy s obchody. Určitým centrem čtvrti je rozsáhlé náměstí Praca do Comércio, v jehož středu se tyčí jezdecký pomník krále Josefa I. Tři strany čtyřúhelníkového náměstí jsou obklopeny barokními arkádami, čtvrtá je obrácena směrem k řece.

Před budovou hlavní pošty byl v roce 1908 spolu s následníkem trůnu zavražděn poslední portugalský král Karel I.. Kousek za poštou se nachází radnice (Município), v níž byla roku 1910 vyhlášena republika.

Na severovýchodní straně náměstí stojí Vítězný oblouk, na kterém najdete obraz významných osobností portugalských dějin, např. Vasca da Gamu. Za obloukem začíná pěší zóna Rua Augusta, která vede k náměstí Praca Dom Pedro IV., kde byli kdysi upalováni kacíři a kde se konaly býčí zápasy. Dnes zde najdete řadu populárních kaváren a sochu krále Pedra IV. Panuje zde však silný dopravní ruch. Na náměstí se nachází také Národní divadlo, kousek dál si můžete prohlédnout nádhernou neomanuelistickou stavbu nádraží (Estacao do Rossio).
Okolo Národního divadla a nádraží projdete na náměstí Praca dos Restauradores, které nese jméno po znovunabytí samostatnosti Portugalska po španělsko-habsburské nadvládě v roce 1640. Na náměstí začíná 1,5 km dlouhá Avenida da Liberdade, která je často přirovnávána k pařížské Champs Elysés. Je lemována parčíky, lesíky a fontánami a končí na náměstí Praca Margues de Pombal, jehož hlavní dominantou je socha markýze Pombala se lvem.

Lisabonská čtvrť Bareiro Alto (Horní čtvrť) se proslavila především svými typickými restauracemi, hospůdkami, bary a nočními podniky, v kterých uslyšíte tóny fado.
Z Baixy se sem dostanete lanovkou Elevador da Glória, která sem vede z náměstí Praca dos Restauradores nebo výtahem Elevador Santa Justa, který pochází z roku 1902. Ten vás vyveze na náměstí Largo da Carmo. Na náměstí si můžete prohlédnout trosky klášterního kostela Igreja do Carmo, V den velkého zemětřesení roku 1755 byl klášter naplněn desítkami věřících, z nichž většina zahynula pod zříceným stropem.
Odpočinout si můžete v zelení pokryté terase Miradoura Sao Pedro de Alcantara, ze které se vám naskytne úchvatný panoramatický výhled. V protějším paláci Casa Ludovice z 18. století sídlí Instituto do Vinho do Porto, kde je možné zakoupit si a ochutnat jeden z téměř 200 nabízených druhů portského vína.

Lisabonská karta
Protože v Lisabonu najdete stovky úchvatných památek, vydává Turistický úřad Lisabonu turistickou kartu "Lisboa Card", která umožňuje využití různých slev při zakoupení vstupného u vybraných památek. Platnost má 24 h - 10,97 euro, dítě 4,39 euro, 48 h - 17,97 euro, dítě 6,18 euro nebo 72 h - 22,94 euro, dítě 8,73 euro. Zakoupit ji můžete na letištěi, nádraží, v turistických kancelářích nebo přímo ve vybraných památkách. Zajišťuje držiteli cestování městskou hromadnou dopravou zdarma, volný vstup do 26 muzeí, galerií, historických budov a dalších zajímavých míst. Je možné získat i slevu do soukromých muzeií a řemeslnických dílen nebo si se slevou vychutnat projížďku městem historickém kočáře

Lisabonské zemětřesení
1.listopadu roku 1755 v 9.30 hodin ráno se začala země pod Lisabonem náhle otřásat. Zemětřesení bylo tak silné, že jeho otřesy zachytili až ve Skotsku a na Jamajce. Spolu se zemětřesením vznikl také ničící požár, z tisíců děkovných svíček zapálených na tento den. Požár zničil celé dolní město.
13 000 obyvatel hlavního města z celkového počtu 270 000 tisíc zmizelo a většina města skončila v ruinách. Lisabon znal zemětřesení už z minulosti – rok 1531 a 1597, ale nikdy nebylo tak ničivé.
Sousední země nabídli okamžitě Portugalsku pomoc. Anglie poslala jídlo a zdravotní potřeby, apod.
Dom Joao, ministerský předseda se s velkou snahou podílel na znovuobnovení normálního koloběhu v Lisabonu. Bylo zdevastováno mnoho historických památek a uměleckých děl. Lisabon ztratil prestižní místo jako největší evropský přístav a nejhezčí město.

Post Expo 98
Expo 98, poslední světový veletrh minulého století se konal od května do září v Lisabonu roku 1998. Veletrhu se účastnilo přes 130 zemí a mezinárodních organizací a navštívilo ho přes 8 miliónů návštěvníků. Nejen že to byla šance jak představit svou zemi, ale také příležitost, jak zmodernizovat Lisabon.Celé město bylo rozšířeno a zmodernizováno, metro a hlavní vlakové stanice byli zmodernizovány. 18 km dlouhý most Vasci da Gama přes řeku Rio Tejo byl dokončen a poskytoval tak hlavní obchvat pro severojižní magistrálu.
Místo samé, kde se konalo Expo prošlo velkými změnami. Na 60 ha v severovýchodní části města byla kdysi tovární zóna se špinavými kontejnery, skládka a olejová refinérie s olejovými jezery a benzínem. Tento projekt se stal největším obnovovacím projektem – Expo Urbe – usilující o přeměnu 70 % Expo oblasti na pulzujícící novou čvrť. Projekt Expo Urbe se týkal 340 ha půdy na kterých stojí domy, kanceláře a komerční budovy, byty pro 5000 lidí, přístav pro 900 lodí a 80 ha park – The Tejo a Trancao city Park.
Expo příslušenství zahrnuje i Lisbon Exhibition Centre, Multifunctional Pavilion (pro show a koncerty) a nevětší evropské oceárium.
Dokončení projektu je plánováno na rok 2009, pokud bude vše probíhat podle plánů a tím dá pracovní příležitost pro 20 000 lidí.